Pascha

Pokud moudré prameny uvádějí, ze Tibeťáček je ze třetiny pes, ze třetiny kočka a ze třetiny opička, pak Paša je pro své vlastnosti z valné většiny kočka. Nepotřebuje permanentní kontakt a už vůbec ne pouze se svými páníčky. Je naprosto nezávislá osobnost, která většinu věcí dělá pouze ze své vůle. Nejvyšší místo v bytě je jeho pozorovatelnou, odkud bdí nad ostatními bytostmi v domácnosti a když má chuť, přijde se pomazlit. Prakticky neštěká. Dokonce jsme si zpočátku mysleli, že to ani neumí. Ale on jenom nechce. Skutečně máloco je pro něj tak významné, že si zaslouží tento běžný psí projev. Stejně kočičí jsou jeho hry, kdy přední packy používá jako ruce, které má neskutečně šikovné. Mezi těmi všemi málo tradičními vlastnostmi přece jen jedna vyniká. Jeho schopnost upřít pohled na jedno místo, věc, ale většinou na mě a dívat se. Dlouze, hluboce, až hypnoticky. Občas mám strach, že něco řekne. Jsou to tak zklidňující okamžiky, že se Tibetským mnichům vůbec nedivím, že právě tyto psy měli jako druhy při meditacích a motlitbách.

Přes své velmi asertivní vzezření a chování je v něm obrovská a citlivá duše, která rozezná sebemenší nianci v atmosféře, nebo našich náladách. To pak přijde, na dotek, a svým teplem a typickým vrněním doslova léčí a čeká, až zase uvidí úsměv, nebo ucítí změnu k lepšímu. Potom je vše v pořádku a může pokračovat ve svých rituálech. Ty jsou pro Pašu nesmírně důležité a kromě nich a samozřejmě té nejzákladnější péče vlastně nic nepotřebuje. Vytvořili jsme si svět na bázi partner-partner ( nikoli pán-pes) a v něm máme každý svojí svobodu, ale také řád, ve kterém všichni fungujeme tak, aby se každému dostalo to, co mu náleží. A to je hlavně pořádná porce lásky.

A když jsme u lásky, otevírá se ještě jedno téma. Paša byl ve svých osmnácti měsících uchovněn a byli bychom všichni moc rádi, kdyby mohl své, dle mého názoru, úžasné geny předat dál. Začali jsme proto hledat nevěstu. Zatím nejsme úspěšní, nechodíme totiž na výstavy, za což můžeme jen a pouze my,partneři (páníčkové). Ne proto, že by Paša nebyl fešák, ale my lidé, jsme prostě světu výstav nepřišli na chuť.

Rodokmen